10. února 2012 – Našel jsem můj článek v poušti internetu. Vítr ji nezavál. Úplně jsem jej vymazal z paměti a ejhle Internet nezapomíná. Tak jej znovu křtím živou vodou a znovu otiskuji. Vzpomínka:
Čtyři řeky omývají chaos a kejklíři žehnají strašidlům kelímky s pěnou od piva. Ty se červenáš. Hlavně, aby ses nenudila. Nikdy neplač, ať slza nesmyje tvůj pudr velkoměsta, má malá, dětská slečno. Máš hlavu vzhůru a tvůj nosík čichá k nebesům. Jenže stejně víc jak na hvězdy, myslíš na na plné hospůdky a voníš ke guláši.
Dneska je to jinak. Lidi se zase spolu smějí a nikdo jim už nezavírá hubu květnovou mandarinkou jako v roce 1955. Když jsi byla malá (to ještě popeláři kutáleli plechové popelnice) znala jsi se jenom k pár hospodám. V deset večer jsi musela na kutě. Jinak to nešlo.
Snad jenom když Viktorka hrála ve Štruncáku, to druhý den ráno chlapy nemlčeli, když se táhly jako modrý sliz do továren. „Za co čutálisty platíme, nemusejí ani na šichtu a pak se flákaj po trávníku?!“… Hlavně, že se nedostala voda do pecí. Nesnáším výbuch žhavého železa, hned po ránu. V kovárnách se nedá dýchat, když dělníci šoupou nohama strusku po svačině.
Neboj se, neprozradím na tebe, že jsi celá léta tvrdila, že to byl strýček Váňuška, co přijel v roce 1945 na návštěvu. Jmenoval se jinak. Georg Smith. Ale co na tom. Pražáci ti revoluci zakázali. Dneska je důležitější, jestli jsou tvé sochy In a jestli, tě vezmou do Evropy. Stejně je nenalákáš na nic jiného, než na pivo. Posedí, pojedí a hurá do Prahy. Jsou zamilovaný do baroka, paďouři. V Praze vypráví ,jak na cestě do středu Evropy potkali Plzeň: „Milá holka, co porodila pár vopravdovejch českejch hvězd.“
…
Kdo z cizinců by hádal, že jsi se ze své kolébky smála na dědu Václava II?
Jsi moje první láska a to se nezapomíná.
p.s.
Vyplatilo se, že jsi poslouchala císaře. Mohla sis dovolit divadlo, pivovar, zatančit si s Emilem Škodou za osvětlení od Františka Křižíka, besedovat v moderní secesi.
Ja, Pilsner bier ist sehr gut.
Napsat komentář