Na jaře pod hvězdami

Sedáváme spolu na zápraží. Máma a syn. 
Ono si to vzdychá samo.


Za oknem do zahrady, zpívali ptáci. 
Zašeptala: Zakřičel jsi pláčem a oni naráz vzlétli. 
Nemyslím na znamení, nevolala jsem sudičky. 
Prostě vzlétli poděkovat za dalšího narozeného člověka.

A pak.

Už jsi nepatřil jenom tátovi s mámou a sobě, babička tě svázala křtem s ostatními předky.
Abys ses měl kam vracet. Z cest smutku či radosti.
Hvězdy si zapisují do deníčků. I ty máš svůj list.

*

Ráda bych jej četla celý tvůj život. A nejen tvůj. 
Přečíst celý svět, bych jednou chtěla. Pak víc bych měla ráda lidi a víc i sebe.
Někdy rozpomenu smrt. Nevzdoruji ukončení úsečky.
 Nepátrám po přímce do neznáma. 
Žiji včera a dnes. Zítra jen jestli se probudím.

*

Ono si to vzdychá samo. 
Samo odečítá dny. 
Samo si jde a my s ním. 
Když nic nemusíme, pak jsme svobodní, protože můžeme.

*

Málo jsi byl doma, chlapče. 
Odlétal jsi do neznáma. 
Lásky i sny jsi mi utajil.
 K polámaným stvolům ses nepřiznal. 
Ale vrátil jsi se. J
á to věděla: všechny konce končí na začátku.

*

Nejdřív miloval jsem

mámo, tisíc princezen

Pak bránil indiány

Styděl jsem se mámo,

Brát tě za ruku.

A později?

Když jsem vykvétal v mladíka
vnímal jsem jediné

Dívčí pokojík od naproti

se stínem slečny

který nebyl pro mě.

Na nebi hvězdy

A touha k oknu přeletět

První láska

protékala mezi prsty

a srdce praskalo.

Jí jsem však nikdy nepolíbil

První vášnivé políbení

bylo jen ze smutku

nad ztraceným snem.

Nyní už vím, že slečna

ti mámo byla podobná

*

Sedáváme spolu na zápraží. 
Máma a syn.
Ono si to vzdychá samo. 
Samo odečítá dny. 
Samo si jde a my s ním.
 A přece vím, že budeme později spolu s hvězdami zpívat děkování.

Léto u moře

Pod námi širý svět. 
Na křídlech ještě chmýří.
A malin bezpočet. 
Sladkých od slunce a včel. 
Tvé nahé dívčí tělo – hebká mořská pláž. 
Těším se na příboj. 
Na opilé námořníky, co vesele opouštějí moji loď.

Jsem kapitán a tvůj hrdina

Léto bez knoflíčků a bez zipů. 
Vznáší se na vlastních křídlech 
A smíchu, že přetéká. 
A veselí voní po vínu. 
Až za dlouhý čas budeme hledat stín.
 Vzpomeneme na starý dům s tátou a mámou na zahrádce..

*

Blíží se zima na mámině prahu
Táta už si spí pod rovem voskovek
Krabice fotek s chmýřím vzpomínek
Jak stará truhla
v máminých vlhkých očích
Ono samo pobrečí a samo přebolí

*

Houpe se, houpe, kocábka mladosti. 
Na vlnách náhody, k šťastnému pobřeží. 
Blýská se mámivě. 
V hlavě milión přání. 
Ale času dost. Času dost. Času je dost. 

*

Ono si samo zesmutní a vyzlatí list.
Tak jako každé mámino léto
stírá prach z lavičky na zápraží.

Vlas šedne a ruce se pospojí.
k modlícímu mlýnku :
tak pěkné, tak pěkné, tak pěkné léto.
I smutek chutná jak staré víno

*

Já mámo sladce žil. Voňavé vzpomínání. Tak díky. Víc říct neumím.

Modlitba při západu slunce

Stařenka sedí na zápraží a potichu zpívá .
Bylo by krásné vrátit se k rozkvetlé jabloni.
Hloupé je rozkrojit jablíčko poslední.
Kleká za odpuštění .
Slyší kroky Prosím ještě ne!…
Protentokrát šlo jenom kolem
Ono si samo chodí Ono si samo bere
Šlo jenom kolem k dlouhému zástupu žen, dívek a květin,
jež u pramenů blaha s pohárky na kolonádě upíjí věčnosti.
Až přijde příště, kroky se zastaví

Prosím ještě ne. Čekám totiž na syna

Zimní procházka

Stříbří se sněhu
na lesklé vyhlídce
zazmizí prachu
vzpomínek

Stromy sázeli staří ohnutí k zemi
Děti pak nedohlédnou do korun

Zanechali stopy, které se roztají
v srdci těch, co čekají u branky s nápisem
Jací jsme my, tací i vy budete.

Brána láká nastevřená
klíč schválně ztracený

Zlatí se berla osmdesáterem svící
na břehu trosečníků
Skromní jsou a mile mě vítají
a pozdravuj ať se nikdo nebojí.

Po nás stopy, které roztají
v srdci těch co čekají
u branky rezaté
A vše je jinak ale to nevadí
upíjíme z pohárků každý na své dno

Ono si to vzdychá samo.

Ono si hledá samo.

A nakonec i najde

Letní podvečer s lenivým myšlením

Klid a pohoda

jiná než v zimním čase

možná jistotou tepla

a povolením lenivět?

I když i zimní pohoda…

u krbu s poleny s nimž

tančí oheň a hraje

praskavé symfonie

Obojí léto i zima

stojí za úlevu od

jarního a podzimního

šturmování

Ptáčkové létají ke krmítku

v létě i v zimě

vlastně celý rok

oni nejsou stěhovaví…

Nesejí ani nežnou

jen když zapomenu

nasypat semena

stěžují si příliš hlasitě

Ale dnes se nestěžuji

klid a pohoda

mnou proniká

a nohy mám na stole

Vlastně už si neztěžuji

skoro vůbec

Nemám už cíle

ani povinnosti

Škoda, že jsem to

nepochopil v mládí

ale nebylo mi dáno

život se mládím krátí

Pak rozhodl jsem se

Už nenechat se vábit

starostmi o dokonalost

a správnost a pravdivost

Slyším, jak namítáte

rodina, děti, peníze

mluvil jsem stejně

marnost nad marnost

bylo to krásné, krátké

stálo to za to,

Škoda, že jsem klid

nepochopil v mládí

že vše k sobě patří

dobré i zlé

neklid i klid

jde jen o jiný pohled

A rezavějící brána

nastevřená jinam

vrzne při otevření

tak já tedy jdu