Informace
podložené i vymyšlené
šíří se jak lavina.

Lavinou zavalení lidé
už nemohou dýchat
utlumí myšlení
zničí vlastní úvahy
letargie nemocných
jen jíst a pít
a nic nemilovat.

Dívat se jen kam
dohlédnu
Naslouchat jen
přátelům
konat jen kam
dosáhnou mé ruce.

Ale i tady je nejistota
tmy a nevědomí
a pomalý strach
z věčné omylnosti.
Nikdy nic není
na sto procent.

Spatřil jsem motýla
pel plných barev
myslí jen na nektar.
Lavina informací
jej nezajímá.

Nevšímá si ani mne.
A také déšť si padá
a slunce si hřeje
a slavík si zpívá
a  žížala si žížalí.
Asi mi to stačí?

cogito, ergo sum.