práce na zahradě

• část zahrady sekejte až v červnu/červenci – kousek louky a nechte rostliny ležet -semínka dozrají a vypadnou. Druhé sekání v září/říjnu
• letní řez stromů
• tvarujte živé ploty
• hnojit ovocné stromy a vinnou révu. Organická hnojiva
• uklízejte spadané plody
• ručně proberte plody – příliš vysoká násada
• zastřihujte letorosty vinné révy
• sbírejte slimáky. Pivní pasti
• likvidujte plevel průběžně
• sklízejte první brambory
• vysévaje dál saláty, zelí, kapustu a pór
• rajčata pěstujte na jeden výhon, ostatní zaštipujte a hnojte organickým hnojivem
• průběžná sklizeň zeleniny
• na prázdná místa vysévejte keříčkové fazolky, ledový salát, ozimý pór, hrách
• odkvetlé květiny seřízněte asi 10 cm nad zemí. ještě pokvetou
• azalkám a rododendronům vyštipujte odkvetlé květy
• přihnojte růže po dešti nebo zalití
• podepřete vysoké rostliny
• po třech letech vyjměte cibule tulipánů. osušte a vysaďte na podzim znovu
• přesazujte trvalky co kvetly na jaře
• vysévejte dvouletky na příští rok
• sklizeň prvních brambor, k pozdním bramborám přihrnujte podruhé, zalévejte do brázd
• do jezírka možno sázet rostliny

Zahrádka v červnu

Chcete-li umožnit skleníkovým okurkám, aby dobře rostly, dbejte na pravidelné zavlažování a na regulaci teploty vzduchu. Za trvale slunečného počasí větrejte již časně zrána, aby se mohl skleník či fóliovník dosta­tečně ochladit.

Skleníkové okurky je třeba od začátku vývoje plodů přihnojovat pravidelně jednou týdne.

Nedostatek živin poznáte podle toho, že zejména mladší listy ztrácejí svou zdravou barvu. Ve většině případů máte co dělat s nedostatkem dusíku.

Také v červnu musíte pokračovat v pečlivém řezu skleníkových okurek.

Skleníková rajčata mají vysokou potřebu živin a je třeba je od za­čátku června každý týden hnojit.

Za silného slunečního svitu je tře­ba stínit malé skleníky, aby nedo­cházelo k popálení listů.

Celer můžete sázet ještě na začátku června, tedy často v horkém počasí. Věnujte velkou pozornost zaléváni. Ani po přijetí mu nesmíte nechat vy­schnout půdu kolem kořenů.

Pozdní květák, jenž má do podzimu narůst do sklizňové velikosti, je třeba vysít do půli června. Pro zmíněný pozdní ter­mín výsevu použijte středně rané odrůdy.

Květák, který jste vysadili v květnu, potřebuje v červnu poměrně hodně vody a živin.

Rostliny mohou přijímat živiny pouze při vhodné půdní vlhkosti, a proto musíte půdu udržovat trvale vlhkou, ale nepřemokřenou.Chcete-li sklízet nádherné bílé rů­žice květáku, včas je chraňte před sluncem i jinými povětrnostními vlivy. Nejjistější je, když vršky vnějších listů svážete, jakmile zjistíte, že se začíná tvořit růžice. Můžete to řešit jen zalomením listů, potom musíte úplně zlomit jejich střední žebro, protože by se jinak za­se narovnaly.

Brokolici letních odrůd, kterou jste vysadili v květnu, nejpozději v půli června poprvé přihnojte.

 V červnu uskutečněte jeden až dva výsevy keříčkových fazolí, budete je potom moci sklízet průběžně. Dávejte přednost odrůdám s krátkou dobou vývoje.Keříčkovým fazolím, které jste vyseli v květnu, poskytněte krátce před zapojením porostu ještě jednu dávku dusí­katého hnojiva. Keříčkové fazole sice vystačí v ne příliš lehké půdě s malým množ­stvím vody, ale období sucha byste měli překle­nout vydatnou závlahou.

Napadení fazolí sviluškami pozná­te podle lehce zažloutlých skvrn na listech.

Římský salát, který jste vysadili v květnu, by měl dostat v červnu asi tak v 10 denních časových odstupech tři dávky živného roztoku.

Kladete-li velký důraz na to, abys­te mohli sklízet ještě v letních měsících zelený hrášek, můžete postupně vysévat až do konce června. Musíte ovšem počítat s podstatně nižším výno­sem. V těchto termínech výsevu vysévejte jen dře­ňový hrách.

Okurky, vysazené v prvních červ­nových dnech, přinášejí často lepší výnosy než rostliny z přímých květnových výsevů. To je třeba si uvědomit především ve vyšších po­lohách, kde v květnu často není půda ještě dost prohřátá. K červnové výsadbě jsou zapotřebí sil­né, vzrůstné, hrnkové sazenice. Předpěstujte si je v květnu v pařeništi. Ani v jejich případě ne­uškodí, když budou mít vyvinutý i druhý pravý list. K urychlení růstu okurek se doporučuje pou­žít mulčovací fólii. Pozdě vysazené okurky zakryjte až do zakořenění překlopenými koře­náči, nikoli obvyklými poklopy na rostliny. To je důležité především tehdy, když při výsadbě panuje horké, slunné počasí. Velikost kořenáčů zvolte takovou, aby se pod nimi rostliny netísnily.Pěstování okurek na špalíru vyža­duje sice trochu práce navíc, za deštivého léta má ale nesporné přednosti. Okurky vyvažované ke konstrukcím zůstávají za ne­příznivého počasí nápadně zdravé a začínají i o něco dříve plodit. Jako konstrukci k pěstování oku­rek můžete použít drátěné nebo perlonové pletivo s velkými oky, ale i obyčejnou laťkovou mříž s napnutými dráty. Výška konstrukce by měla činit 150 až 180 cm.

Studená voda z vodovodu je učiněný jed pro okurky i pro další teplomilné druhy zeleniny, jako je např. papri­ka, melouny a lilek vejcoplodý.

Okurky na volném záhoně poprvé přihnojte, až se jim plně rozvine třetí pravý list.Kromě velkého množství draslíku a fosforu potře­bují okurky k rozvoji obrovské plochy svých listů také hodně dusíku, proto jsou pro ně obzvláště důležitá plná hnojiva s vyšším podílem dusíku. Takovéto přihnojování můžete opakovat každých 8 až 10 dnů.Za příznivého počasí se okurky během června vyvinou natolik, že jim už v červnu budete moci zaštípnout vršek. Vyšlechtěné odrůdy okurek, jež se pěstují z uzna­ného osiva, přinášejí většinu plodů na postranních výhonech. Vrchol hlavního výhonu proto zaštípně­te za pátým listem.  U hybridních odrůd, které tvoří téměř výhradně jen samicí květy, není toto opatře­ní nutné. V červnu, když zavládne suché a horké počasí, hrozí okurkám na­padení sviluškami. Svilušky napadají okurky na volných záhonech, ale i v pařeništi. Pro odvrácení tohoto nebezpečí udržuj­te trvale vlhký vzduch. Lepší než postřikování rost­lin vodou je trvalé udržování vlhkého prostředí v je­jich bezprostředním okolí. Na volném záhoně je to především povrch půdy, včetně pěšinek mezi záho­ny. V pařeništi přidejte navíc ještě boční stěny. V pří­padě napadení okurky okamžitě postřikujte povole­nými přípravky (je nutno dodržovat ochranné lhůty!.

Mají-li přinést rané brambory vy­soké výnosy, je ze všeho nejdůle­žitější, abyste je až do doby dvou týdnů před sklizní zavlažovali a přihnojovali. Drobnému zahrádkáři se zalévání raných brambor vždycky vyplatí. Využijí se tak i živiny, které jim dodá navíc. Při závlaze se však vyvarujte namoče­ní bramborové nati. Mohlo by to vést k napadení plísní bramborovou, která podstatně snižuje výnosy. K přihnojování se hodí všechna vícesložková hnoji­va s nižším podílem dusíku.

Nejvhodnější doba výsadby pozdního kedlubnu pro zimní spotřebu je druhá polovina června. V každém případě byste měli pozdní odrůdy vysa­dit do začátku července, protože potřebují od vý­sadby do sklizně asi 2,5 až 3 měsíce. Střídání sucha a velkého vlhka způ­sobí, že u kedlubnu dojde k popras­kání hlíz. Při déle trvajícím suchu ztvrdnou vnější stěny hlízy. Následuje-li poté deštivé počasí, není divu, že popraskají. Pravidelně rostliny zalévejte, aby kedluben kvůli suchu nezastavil svůj růst. Pozor­nost zaměřte také na přísun živin.

Kedluben je vhodný jako násled­ná plodina po sklizni hrášku. Nadzemní části hrachu odřízněte těsně nad zemí. Kořeny ponechte v zemi a pozemek před novým osázením nakypřete. Hlízkové bakterie na kořenech hrachu vážou dusík, což působí příznivě na růst následné plodiny. V tomto případě to kedlubnům značně prospěje. Pro uvedený účel je třeba používat letní odrůdy, sklizňové zralosti dosáhnou asi za dva měsíce.

Při červnové výsadbě ledového a hlávkového salátu musíte klást největší důraz na odrůdy, které snášejí vysoké teploty (letní odrůdy). Stále si připomínejte, že hlávkový salát je třeba sázet mělce, pouze tak vypěstujete velké a pevné hlávky. Ledový salát je křehký a odolává vysokým teplotám. Listy jsou poněkud zkadeřené a často mívají nádech do červena. Vnitřek hlávek je však stejně jako u jiných odrůd žlutý a velice jemný. Doba vývoje je delší než u běžného hlávkového salátu. V případě ledového salátu je obzvlášť důležité pečlivé zavlažování. Zaléváte-li ho přespříliš, dojde snadno k zahnívá-ní, zejména když se začnou tvořit hlávky.

Polorané odrůdy mrkve přinesou do podzimu ještě uspokojivé vý­sledky i při výsevu v první polovině června. Od výsevu do sklizně potřebují 3,5 až 4 měsíce. Mrkve, jež zasejete počátkem června, dosáhnou sklizňové zralosti nejpozději počátkem října. Část kořenů mrkve, které nebudete zalévat v obdobích sucha, popraská.

Mrkev se v tomto ohledu chová podobně jako ked­luben. Chcete-li se vyhnout škodám, musíte období sucha překlenout pilným zaléváním.

Také v červnu můžete průběžně vy­sévat ředkvičky. Od výsevu do sklizně potřebuje ředkvička průměrně nejvýše 30 dní. Pro dobrou jakost bulviček je rozhodující rovnoměrné zásobování vodou. Chcete-li zajistit pokrytí červencové a srpnové potřeby ředkve, mu­síte ji vyset právě v červnu. Nejlépe se k tomu hodí polorané odrůdy, u nichž trvá vývoj 50 až 60 dnů.

U růžičkové kapusty dosáhnete dobré sklizně, když ji vysadíte do půli června.

Červenou řepu pro zimní spotřebu můžete úspěšně vysévat přímo na místo ještě do konce června. Červená řepa potřebuje sice poměrně málo vody, přesto byste ob­dobí sucha měli překlenout zaléváním. Žádoucí je i přihnojení.

Pozdní odrůdy červeného zelí, bí­lého zelí a hlávkové kapusty, vysa­zené v květnu vyžadují od červ­na hodně vody a živin. Hlavně nesmíte nechat vyschnout půdu, pouze tak mohou rostliny přijímat živiny, které jsou v půdě přítomny. Je lepší přihnojit víckrát ve dvoutýden­ních intervalech než dát jednu vysokou dávku.

U zelí je třeba v horkém období roku obzvláště dávat pozor na napa­dení mšicí zelnou Nejjistější obranou je pre­ventivní postřik systémovým insekticidem. V přípa­dě potřeby je nutno zákrok opakovat.

Odstraňování listů během vývoje celeru nepříznivě ovlivňuje růst bulvy. Pouze listy mohou hlízám dodávat stavební látky, takže je důležitý každý list. Celer nesmí nikdy utrpět takový šok, aby se zabrzdil v růstu. Klaď­te, proto velký důraz na zalévání a hnojení. Záhony osázené celerem nesmějí během celého ve­getačního období nikdy vyschnout. V červnu ošetřete celer preventivně proti septorióze a proti strupovitosti bulvy celeru.

 Chcete-li získat z tyčkových fazolí hodně velkých lusků, nesmějí rost­liny trpět nedostatkem živin. V červnu je nejméně dvakrát přihnojte. Účinek se dostaví rychleji, když rostliny hned potom zalijete.

Vzešlé tyčkové fazole musíte často navádět na tyčky. Tyčkové fazole jsou levotočivé, a proto rostlinám usnadníte porůstání tyčí, když jejich vrcholy nave­dete nalevo od tyček.

V případě tyčkových rajčat nesmíte zanedbat vylamování postranních výhonů (tzv. zálistků), ani vyvazování hlavních výhonů k opoře. Rajčata přihnojujte plným hnojivem, u nějž jsou všechny tři hlav­ní živiny (dusík, fosfor, draslík) zastoupeny při­bližně stejnou měrou.

Pozdní odrůdy bílého zelí a hlávkové kapusty se mohou sázet ještě v prvních červnových dnech.

Cibule kuchyňská, pěstovaná pro cibule, má vyšší potřebu živin než lahůdkové druhy pěstované hlavně pro nať. Poskytněte jí proto na začátku a pak znovu na konci června dávku 4 g dusíku na m2, nejlépe v kapalné formě. Začínají-li se tvořit cibule, zvyšuje se také spotřeba vody, takže od této doby je třeba dbát na pravidelné zásobování vodou.V červnu mohou dostat vyseté, ale i vysazené cibule ještě jednu dáv­ku hnojiva bohatého na dusík. Ještě v první polovině června je třeba bojovat proti květilce cibulo­vé.

Nepůjdete-li přesličce rolní a svlačci rolnímu energicky „po krku“, stanou se tyto plevele metlou zahrady. Těchto úporných plevelů se nejlépe zbavíte tak, že budete soustavně uřezávat několik centimetrů pod povrchem půdy každičký výhonek, který se obje­ví. Každý týden zahradu jednou projděte. Silný výskyt přesličky svědčí o nedostatku vápníku. Roste-li svlačec na volném prostranství a v jeho bezprostřední blízkosti nejsou žádné kulturní rostliny, je možné proti ně­mu zasáhnout chemickými prostředky. V každém případě ho opakujte, objevíte-li čerstvě vyrašené listy svlačce. V růstovém období od května do června dosáh­nete tímto postupem nejlepších výsledků.

Na hromadách zeminy nesmíte propást vhodnou dobu k odstra­nění ptačince žabince.

Právě tento plevel nasazuje již jako mladá rostlin­ka ohromné množství semen, která se roznášejí větrem. Dokáže zamořit celý kompost. Průběžně sledujte každý kout za­hrady, aby se žádnému plevelu ne­podařilo nasadit semena.

Dobře známý pěťour maloúborný nenechte na zahradě růst, protože ho často napadají svilušky.

Nebudete-li si ho všímat, nesmíte se pak divit, že tito škůdci silně napadnou vaše okurky a fazole, růže a další okrasné rostliny.

Neobyčejně příznivé působení nastýlky půdy na všechny rostliny by měl využít každý zahrádkář.

Tam, kde nevystačí k mulčování vyzrálý chlévský hnůj a rašelina, můžete se stejně dobrým výsled­kem použít trávu, získanou při sečení trávníku. Je důležité, abyste před nanesením nastýlky důklad­ně nakypřili povrch půdy mezi rostlinami.

Larvy slunéčka sedmitečného požírají vel­mi intenzivně mšice.

Všude, kde se hojně vyskytuje slunéčko sedmitečné, najdete ve velkém množství i jeho larvy. Jsou ne­klamným znamením přítomnosti listových mšic. Ne­jen larvy, nýbrž i dospělci zahubí velké množství těchto škůdců. Slunéčka chraňte a vzdejte se veške­rého postřikování nebo poprašování insekticidy.

Nespleťte si kukly slunéčka sed­mitečného s larvami mandelinky bramborové. Co do barvy jsou si larvy sice velmi podobné, ale při bližším zkoumání snadno rozpoznáte rozdíly. Kukly slunéčka sedmitečného drží pevně na lis­tech, nepohybují se a nemají nohy. Na larvách mandelinky bramborové lze dobře rozpoznat hla­vu a nohy. Pohybují se a ožírají listy.

V boji proti škůdcům na zahradě je cenným pomocníkem ježek. Loví hmyz, plzáky a hlemýždě. Chovejte se k ně­mu přátelsky a nerušte jeho klid na místech, kde odpočívá.

 Ropuchy a skokany byste si měli na zahradě hýčkat, protože zničí spoustu slimáků i dalších škůdců.

Děti ale musíte poučit, aby chytaly užitečné ropuchy jen pod vaším dozorem. Tyto žáby totiž vylučují sekret, který může u alergiků vyvolat záněty kůže.

Přes celé léto vznikají na zahra­dě i v domácnosti odpady, jejichž různorodá směs se hodí pro přípravu rychlého kompostu v kompostovači. V létě dbejte víc na dostatečnou vlhkost. Za vhod­ných podmínek stoupne uvnitř těchto kompostovačů teplota až na +75 °C. Přitom se již při teplotě nad 50 °C zničí většina semen plevelů, Škůdců i zárodků chorob. I k rychlému tlení potřebují bakterie hodně uhlíku, který je obsažen především ve zdřevnatělých částech rostlin, ve slámě a v listí. Potřebný dusík je obsažen obzvláště v zelených částech rostlin. Je-li ho nedostatek, musíte si vypomoci organickými du­síkatými hnojivy.

O rovnoměrné provzdušnění se v kompostovačích postarají hrub­ší organické odpady, jako například tenké vět­vičky, které rozmělníte drtičem.

Okrasná zahrádka v červnu

U stromkových růží průběžně kon­trolujte, jestli jsou dostatečně zajiš­těny proti zlomení větrem. Chcete-li, aby růže mohly po první vlně kvetení brzy začít kvést po­druhé, musíte pří stříhání květů více zkracovat výhony. Především nesmíte odříznout celý letorost. Nový výhon by se pak musel vytvořit jen ze slabě vyvi­nutého nebo spícího očka. Stonky s květy řežte jen tak dlouhé, aby na růži zůstalo první dobře vyvi­nuté očko v dolní třetině výhonu. Z oček v horní třetině výhonu budou sice brzy nové květy, ale jenom malé a slabé.

Květy růží můžete nechat rozkvést a odkvést přímo na rostlině, ale potom nepromeškejte vhodný časový okamžik k odstranění květů, které již jsou nevzhledné.

Čím déle zůstanou květy na rostlinách, tím víc se opozdí rašení nových výhonů a tím i začátek druhé vlny kvetení. Nenechávejte je proto na rostlině zbytečně dlouho.

I na pnoucích růžích je nutno včas ostříhat odkvetlá květenství. Dávejte pozor, aby se nepoškodily dlouhé letorosty z tohoto roku. V žádném případě je však nezkracujte. Ke konci června bývají často tak dlouhé, že je musíte přivázat.

Příchod druhé vlny kvetení urychlí­te, jestliže každou růži přihnojíte vydatnou dávkou živin.

Občas nastane situace, kdy na rů­žích a dalších okrasných rostlinách objevíte listové růžice a nenajdete žádná slunéčka sedmitečná, zlatoočky ani jejich larvy.

Za horkého počasí se na mečících objevuje obávaná třásněnka mečíková která může ohrozit celý další vývoj rostlin. Černý, asi 1 mm dlouhý čárkovitý hmyz na me­čících obvykle znamená, že se jedná o třásněnky. Spolu s nimi jisté najdete i žluté larvy podobného tvaru. Při silném výskytu poškozují třásněnky nejen listy mečíků, ale i květenství, a to již ve stadiu poupat. Ta pak vůbec nevykvetou. K boji proti těmto škůd­cům se hodí běžné insekticidy. Jelikož na listech mečíků špatně drží, musíte do postřikovacího roztoku přidat vhodný prostředek pro zvý­šení přilnavosti. Postřikujte v týdenních časových intervalech, a to tak dlouho, až nenajdete ani jedi­nou živou třásněnku.

S intenzivním zaléváním mečíků byste měli začít teprve poté, co z hlí­zy vyroste stonek s květenstvím. Tuto skutečnost zjistíte snadno. Stačí, když jemně prohmatáte ploché strany mečíkových výhonů mezi palcem a ukazovákem. Postupujte od země směrem vzhůru a podle náhlého zploštění poznáte, jak dale­ko již květenství sahá. Neobjevíte-li žádné ztloustlé místo, je květní stonek ještě příliš hluboko.

V prvních červnových dnech zasaďte hlízy mečíků, v září rozkvetou. K tomu však musíte použít větší hlízy, protože malé hlízy většinou potřebují pro svůj vývoj více času. Kvetení by pak připadlo na říjen a bylo by ohroženo časnými mrazíky.

Vysoké odrůdy jiřinek musíte chránit před větrem, aby se nepolámaly. Vyvažujte je ke kůlům. V případě, že jste kůly nezarazili do země již při výsadbě jiřinek, musíte je nyní zatlou­ci tak, aby se nepoškodily hlízy. Kůly zarazte hodně hluboko, pak budou mít rostliny dostatečnou oporu.

Trvalky s vysokými stonky se vět­šinou vyvracejí i v méně větrných polohách, takže byste k nim měli preventivně dávat kůly odpovídající výšky. Uvazujte pokud možno tak šikovně, aby kůly ne­bylo vidět. Rostliny přitom svažte jen lehce, neměl by se vytratit dojem přirozeného růstu.

Trvalky, které tvoří polštářky, většinou v červnu přestávají kvést. Ty­to druhy zkracujte, aby nepřerůstaly prostor, který jste jim vymezili.

Trvalky, které kvetou na jaře, byste měli přesazovat a dělit jen do poloviny června.

Rozdělíte-li trvalky počátkem června, budou do podzimu tak mohutné, že na jaře zaplní celý pro­stor, který jste jim vymezili. O ochranu před slun­cem se starejte tak dlouho, než se rozdělené sazenice ujmou. Nesmí jim chybět ani voda. V horkém období roku můžete na stanovišti s trvalkami podstatně ovlivnit hospodaření s vodou. Stačí pravidelně okopávat.

Toto opatření je důležité především tam, kde jste nesnížili výpar nastýlkou (mulčováním). Nesmíte dopustit, aby se na povrchu půdy vytvořil škraloup.

Zájemci o odrůdy kosatců by ne­měli propást dobu, kdy kvetou ve specializovaných zahradnictvích. Hlavní doba kvetení připadá na začátek června.

Všechny nové výhony popínavých rostlin musíte čas od času vyvazo­vat, aby se nerozrostly mimo rámec prostoru, který jste jim vymezili. Porostlá plo­cha by měla být zaplněna rovnoměrně a neměla by se v ní objevovat prázdná místa.

Hrachor vonný krásně pokvete, když budete průběžně odstraňovat odkvetlá květenství.

Cibule, které vyrýváte, můžete zno­vu okamžitě vysadit do země, jak­mile je volné nové stanoviště pro jejich vysazení. V tomto případě nemusíte cibule sušit, pouze od­straňte případné zbytky starých cibulí. Chcete-li předejít poškození cibulí, vezměte si k vyrývání místo rýče motyčku s hroty či ruční vidlici. Při vyrýváni pamatujte, že cibule většiny květin jsou uloženy hluboko v zemi.

Po vyrytí musíte cibule cibulnatých květin velmi dobře usušit, protože jinak by při skladování plesnivěly a odumřely by. Slunci je však raději nevystavujte a sušte je ve stí­nu na dobře větraném místě. Cibule rozložte na suchou podložku do jedné vrstvy.

Narcisy se většinou ponechávají v zemi dlouhou řadu let po sobě, tulipány byste měli vyrývat každé dva roky. Tulipány vyryjte ještě v tomtéž roce, jestliže jste na nich během kvetení zpozorovali nějaké choro­by.

Skladujete-li cibule cibulnatých květin až do doby kdy se normálně vysazují, nesmíte je v žádném případě nechávat ve vlhku. Zcela usušené cibule rozložte nejlépe na ploché lísky. Nesmíte je dávat do více než dvou vrstev.

Astra čínská sice má i odrůdy odolné proti vadnutí aster, ale v některých letech mohou touto houbovou chorobou trpět i ony. Jedná se přitom o houbovou chorobu, s níž se velmi těžko bojuje, a proto se vyhýbejte všemu, co podporuje její šíření. V první řadě je to nelítostná likvidace všech rostlin, které vykazují i nepatrné projevy vadnutí. Vadnutí začíná velmi často jen na některých částech rostlin. Postupně však odumírá celá rostlina. Rostliny je nutno spálit celé, včetně kořenů. Trpí-li vaše květiny vadnutím aster, nemě­li byste astru čínskou pěstovat po dobu čtyř až pěti let. Během uvedené doby je třeba půdu něko­likrát vyvápnit, případně použít dusíkaté vápno.

Astra čínská trpí často v létě takovým napadením listovými mšice­mi, že se jí silně zkroutí všechny listy. To brání rostlinám v růstu. Zaměřte se proto na škůdce dříve, než dojde k nějakým škodám. Mšice se usazují pod listy