jež mysl obestírá
cela mnichova
měsíc v mraku
a vodní třpyt

Karel Hynek Mácha
Bezdězu věž kamenná
v oparu ranním
bludiček řeč

Co šeptají si víly
celé ustrašené
pohádku zapomněly
kouzelníka křeč

Tak pověz, netaj nic
pravdy hlas
a na kolenou
osudu smích pros

Do očí mi pohleď
lidská nicoto
tam uzříš cosi
netušíce vůbec nic

Oko nespatřilo
ucho neslyšelo
ani na mysl nepřišlo
vše je jen sen

staletí za sto let
krkavčí tichý let
už nebzučí včely
a kolem jen led

studeno i žár
světlo i tma
život a smrt
to je náruč tvá

Viléme-Hynku-Jarmilo?

A přece nic neumírá
nic nikdy nekončí
dveře zavírá a otevírá
entropie věčnosti